Počet hodnotení: 1

5/5

Miluj bližního svého

ŠLAHAŘOVÁ Magdalena


Technika: akrylová maľba
Téma: figurálne témy, kolektívne portréty, náboženské námety
Rozmery: 130cm x 100cm
Rok vzniku: 2024
ArtNo.: CZ2406 0000 00003265
Vložené: 04.06.2024 23:24:53
Opis diela:

Bakalářská práce se zaměřuje na vzájemný vztah mezi křesťanskou církví a LGBTQ+ komunitou. Jejím cílem je analýza pokrytectví a konfliktů, které odporují základním principům lásky a tolerance, prostřednictvím audiovizuální tvorby, jakož i reflexe pohledu jedince, stojícího v průsečíku obou komunit. Práce si klade za cíl blíže osvětlit tuto situaci; zaměřit se zejména na pokrytectví obou stran, a iniciovat diskuzi o možných cestách k porozumění a respektu mezi těmito společenstvími.Všechny mé malby vycházejí z historických děl rozmanitých autorů z různých období – můžeme je označit jako díla s explicitně křesťanským narativem. (...) Známé světce, mučedníky a biblické postavy vystřídali lidé, kterým křesťanská společnost v minulosti (bohužel se s tímto negativním jevem setkáváme i v současné době) uškodila – jedná se o gaye, lesby, transgender osoby apod. Těmito převzatými kompozicemi jsem chtěla – s určitou dávkou ironie – poukázat na to, že se věřící zaměřovali po celá staletí více na formu než na samotnou podstatu víry. (...) Jaký vlastně měla význam snaha o dokonalost formy, pokud si lidé z těchto děl nevzali to nejpodstatnější? K čemu je nadání ztvárnit tvář mučedníka tak, aby bylo jeho utrpení téměř hmatatelným, jestliže se poté sám křesťan staví do role utlačovatele či dokonce agresora? (...)

• Vyhnání Adama a Steva z církve Ústředním motivem obrazu se stala dvojice mužů, kteří svým figurativním uspořádáním mohou člověku, znalému dějin umění, připomenout známou Masacciovu fresku Vyhnání Adama a Evy z ráje. (...) Pokud někdo zažil na vlastní kůži, jaké to je být vyloučen ze společnosti či z její podstatné části, byli to po celá tisíciletí právě homosexuálové. (...) Ve zkratce, obraz mi přišel jako perfektní předloha pro vyjádření jednoho z mnoha nejhorších církevních historických i současných přešlapů. (...) Charakter popraskané země mi ale nakonec pomohl k symbolickému vyjádření morální zkaženosti příslušníků náboženské organizace, kteří zabouchli dveře před stejnopohlavním párem. Kostel se tak pod tíhou nehostinnosti propadá do země, kolem něj vznikají praskliny v zemi. Pro podtržení této myšlenky jsem využila plochy obrazu, již pokrývají nebesa, a která se od rozbouřeného levého rohu postupně usměrňuje, přičemž slunce prostupující oblaky vyhnaný pár osvětluje; ponechává tak chrám v temnotě, rozpadu a v procesu nevyhnutelného zániku. Z věže kostela vyčnívá groteskně předimenzovaná ruka faráře, jehož osoba je naznačena tradičním kolárkem, obtočeným kolem zápěstí. (...) Divák má z obrazu získat pocit, že partnery, kteří odcházejí z církve, čeká jasnější budoucnost, neboť již nebudou obklopeni jejími členy, kteří by se na ně dívali skrze prsty a odsuzovali je. (...) Jméno Steve, pod kterým představuji Adamova druha, není vybráno náhodně. Vychází z často citovaného sloganu na podporu homofobie vkonzervativní křesťanské církvi v USA. Celé znění pokřiku Adam and Eve, not Adam and Steve“.

• Trans Šebestián zní: „God made Můj první, zároveň asi “nejdramatičtější” obraz vypráví příběh o trans muži, který je v pokročilém stádiu tranzice. (...) Voják, který byl pranýřován pro své křesťanské přesvědčení, je přímo dokonalým nástrojem pro nastavení zrcadla křesťanům, kteří dělají vše pro to, aby trans lidem bylo na tomto světě ještě hůře. Jestliže je pro mnohé věřící Šebestián světcem pro svou neoblomnost a odvahu, mohli by tytéž kvality přiznat osobám, bojujícím za život, ve kterém budou moci cítit jejich opravdové “já”. (...) Tuto bolest znázorňuji v malbě formou křížů, které nahrazují šípy v obraze Nicolase Regniéra, podle něhož je postava muže komponována. Kolem mučedníka poletují otevřené Bible. Tyto jsou doplněny o zvětšující skla, která na jejich stránkách hledají zmínku o translidech.

• Král Šalamoun a absurdita situace Kompozice, která se i v mém případě soustředí okolo postavy krále Šalamouna, je odvozena od malby s názvem Šalamounův soud významného francouzského umělce Nicolase Poussina. (...) V mém pojetí k soudu přišli dva muži. Jeden z nich svým vzezřením připomíná člena nespecifikovaného náboženského uskupení (možná sekty). Ve své ruce drží bibli, a poněkud agresivně do ní ukazuje prstem. Druhý muž má představovat stereotypního homosexuála; je proto oděn v růžové košili, šátku, přes rameno má kabelku. (...) Náboženský fanatik poukazuje na to, že člověk, který před ním klečí, vede podle bible hříšný život a očekává, že bude za své hříchy odsouzen. Mladík, který je obviněn ze zvrácenosti a životního stylu, který je proti Bohu, klečí u nohou soudce a prosí o pomoc, jelikož je toho názoru, že nespáchal nic závažného, a věřící, který jej obviňuje, je tím, kdo by měl odejít s trestem za dehonestaci a nenávistné projevy vůči jeho osobě. Soudcův výraz v obličeji má divákovi napovědět, že je z celé situace unavený, a nevidí v ní smysl. Místo toho, aby se více věnoval výpovědím, hledí do dáli s expresí, indikující naprostou rezignaci. Sáček s popcornem poukazuje na to, že proces už trvá delší dobu, sudí již ustoupil do pozadí, přičemž celou situaci pozoruje jako nějaký nudný film. Důvodem k tomuto postoji je jeho osobní zkušenost. Když se divák zaměří na jeho oblečení, spatří dva doplňky, které nám mohou nastínit, proč je soudce iritován děním v jeho blízkosti. Sám má na krku kříž, symbolizující jeho inklinaci ke křesťanství; na svém hábitu má současně připnutý duhový odznak LGBTQ+. Je tedy jasné, že v jeho očích je spor zcela nesmyslným, jelikož se v jeho životě tyto dva světy nevylučují. On sám je toho příkladem. Chtěla jsem tímto výjevem osvětlit realitu, ve které se někteří lidé nacházejí. Věřící queer jedinci nejsou zase takovou raritou, aby se při jejich dvojitém coming-outu vedly debaty, zda je opravdu možné, aby se tyto dvě množiny protnuly. (...)

• Nevěřící farář začíná věřit U tohoto výjevu je má inspirace rozklíčovatelná asi nejsnadněji. Je těžké si nevšimnout paralely s Caravaggiovým obrazem Nevěřící Tomáš. Původní narativ, kdy se Tomáš dotýká rány Ježíše Krista, aby se ujistil, že to, co vidí, je opravdu reálné, jsem přetvořila na výjev, kde se farář dotýká hrudi trans- muže s jizvami po top-surgery (anglický výraz pro operaci hrudníku). V kontrastu s obrazem, kde zobrazuji trans sv. Šebestiána, propíchaného dřevěnými kříži, jsem se zde rozhodla pro optimističtější vizi budoucnosti, kdy církev vyvine nejvyšší stupeň snahy za účelem pochopení trans problematiky. (...) Pokud si tedy nevíme s věcmi, které se v této minimálně 1600 let staré knize nenacházejí, můžeme se alespoň soustředit na kázání o tom, jak důležitá je láska a empatie, a snažit se o jevech, které nás zneklidňují, něco nastudovat. (...) “Milovat bližního svého“ je přece mnohem jednodušší, když blíže porozumíme jeho strastem.

• Vysmívání čtenáře bible Výjev, který jako jediný poukazuje na dopad necitlivého chování některých křesťanských uskupení vůči menšinám. Jádro malby tkví v nenávisti, která ústí v absenci důvěry ze strany utlačovaných. (...) V České republice, která je často označována jako ateistický stát, se můžeme setkat až s paradoxem, kdy “outsidery” jsou nábožensky smýšlející jedinci. Zejména zdejší mladší generace dnes vnímají křesťany jako větší podivíny, než lidi, kteří spadají pod LGBTQ+. Důvodů, proč tomu tak je, může být mnoho; osobně bych řekla, že nejvíce křesťanům škodí jejich vlastní historie. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno.” Tento velmi známý biblický úryvek jakoby pozbyl významu. (...) Obraz, který vychází z několika různých kompozic Vysmívání Krista, znázorňuje mladého čtenáře bible, který svým vzezřením přitahuje pozornost skupiny, jež v tomto případě mohla zrovna vyjít z nějaké queer akce. Mladý muž, který svým vzezřením připomíná (stereotypní podobu) Ježíše, přijde některým z nich komický. Někteří se cítí být pobouřeni, jelikož je v nich již zakořeněn pocit, že je křesťan automaticky odmítá. V partě obkličující čtenáře se mísí různé pocity a reakce; nelze v nich však nalézt ani minimum snahy o pochopení, zájem o příběh člověka nebo chuť zahájit diskuzi. (...) Schválně nespecifikuji, zda mluvím o církevních uskupeních nebo LGBTQ+ osobách; sedí to na obě skupiny. Tento konkrétní obraz poukazuje na pokrytectví „duhových lidí”, kteří jsou nyní těmi, kteří odsuzují a zesměšňují. I z tohoto důvodu jsem se rozhodla pro jedinou barvu, která všechny spojuje. Duha má být symbolem rozmanitosti a vzájemného soužití, ale nemá žádný význam, když se pouze oblékneme do symbolů lásky a přijetí, a chováme se i nadále jako pokrytci s vlastní a jedinou pravdou.

• Zapření Petry V tomto obraze zobrazuji mladou ženu, kterou její vlastní církev, tzn. lidé, ke kterým má důvěru, vystavila výslechu. Objevili totiž fotografii, na které se zmíněná Petra nachází v intimnějším spojení s dívkou. Polibek mezi členkou církve a její utajenou partnerkou je pro lokálního kněze tak pobuřující záležitostí, že ji začne řešit před ostatními členy sboru. (...) Petra se samozřejmě snaží z celé situace vyjít jako správná křesťanka, byť současně porušuje jednu ze základních křesťanských zásad. Z jejího gesta můžeme vyčíst, že nesouhlasí s usvědčením jejího “hříšného” života, a popírá je. Scénář, který jsem si u komponování této scény představovala, Petru vykresluje jako někoho, kdo lživě popírá pravost snímku, který jí je prezentován. Ona je přece vzornou křesťanskou dívkou, která má v plánu po boku věřícího manžela zplodit děti. (...) Tento obraz je zároveň specifický svou kompozicí, která je jako jediná originální; nekopíruje tedy žádnou z historických maleb. Cílem této práce bylo poukázat na pokrytectví komunit, které by v ideálním světě nemělo existovat. Bohužel je tento “ideální svět” pouze zbožným a neuskutečnitelným přáním; zřejmě z důvodů, které tkví v lidské povaze, se ničeho takového pravděpodobně nedočkáme. To však není důvodem, abychom se přestali snažit o pochopení problémů druhých. Taková snaha vždy začíná diskuzí mezi “znesvářenými” stranami. Jakmile se dokážeme bez negativních emocí bavit o tom, proč si v určitých věcech nerozumíme, a co by se s tím dalo dělat, bude se jednat o velký krok pro zlepšení naší společné budoucnosti. (...) Všichni zajisté máme své ideály. Shodneme se však, doufám, na tom, že vzájemná tolerance a laskavost k druhým je jedinou správnou cestou k lepšímu životu s lidmi jiných kultur, vyznání, identit, sexuálních orientací, etnik i mentalit. Práce byla hodnocena známkou A.

K obrazům patří i audiostopa rozhovorů se členy Logosu - společenství věřících příslušníků LGBTQ+. Zde jim pokládám dotazy týkající se jejich osobního života.

 

Nahlásiť