Co bych dělala kdyby přišla válka? To je nehezká otázka, která mně, vzhledem k situaci ve světě, často tíží. Nakonec jsem ale přišla na tohle: Bavila bych lidi. Hrála bych na nástroje, zpívala a tančila. Dala bych rozkvést radosti tam, kde byl zasazen strach; smekla smrti klobouk a pak o něj ještě zakopla. Hlavně s úsměvem na tváři.

Tenhle paradox v londýnském metru se za 2. světové války skutečně stal - takhle moje úvaha nakonec vůbec nebyla daleko od pravdy a to je něco, co mě docela dojímá.