Dílo zobrazuje zamrzlý rybník, jehož chladná, stojící hladina se stává zrcadlem krajiny. Vše je ponořeno do šedi, stromy, voda i obloha jsou v jednotném rytmu nehybnosti.

Inspirací byla chvíle, kdy jsem stála v prostředí jakoby vymřelém, v okamžiku, kdy se svět na okamžik zastavil. Žádný hluk, jen tma, mráz a přítomnost několika kačenek, které jsem nezobrazila záměrně. Tiše, přesto hlasitě cupitaly po zamrzlém povrchu. Jejich tichá přítomnost jako by symbolizovala vytrvalost života uprostřed zimní letargie.

Obraz zachycuje nejen vnější krajinu, ale i vnitřní stav, zastavení, vnímání přítomnosti, hluboký klid, ale i podprahovou melancholii, která často přichází s přelomem roku.