V díle vycházím ze soritového paradoxu, který připomíná, jak nejasné mohou být hranice zdánlivě běžných pojmů. Třeba toho, kdy písek ještě tvoří hromadu. Tento postupný zánik jistoty jsem zachytila v pískovém reliéfu, kde se zrnka tiše vzdalují a mizí. K písku jsem přidala i další techniky, aby lépe vystoupila křehkost tvaru a nejistota okamžiku, kdy se mění v nic.